Možná jste jako já a nesmíříte se s kancelářskou rutinní prací od devíti do pěti od pondělí do pátku.
Možná milujete cestování a poznávání nových míst. Možná si přejete vidět od každého místa trochu.
Možná Vás zajímá jaký je život letušky.
Možná přemýšlíte, zda je tato práce to pravé pro vás.
Možná hledáte návod, jak se letuškou nebo stevardem stát.
Pak jste tady správně 🙂
Ráda bych se vám představila.
Jsem žena s hlavou v oblacích, co dlouho nevydrží na jednom místě. Zamilovala jsem se totiž do cestování a poznávání všeho krásného co naše planeta nabízí! Mám nomádskou povahu a plno velkých snů v hlavě, za kterými si ráda jdu.
Budu vytížená businessmanka nebo slavná sportovkyně, nebo třeba herečka? Tenkrát jsem se hodně přikláněla k možnosti stát se horolezkyní :-).
Vlastně jsem spíš neměla tušení, kým bych chtěla být. Už tenkrát jsem se ale rozhodla, že chci dělat práci, která bude vzrušující, naplňující a bude mě bavit.
Pamatuji se, jak jsem se zadívala do oblohy a nechala unášet své dětské myšlenky… Do chvíle než jsem uviděla letadlo. To byl moment, kdy jsem začala snít:
Kam asi tohle letadlo míří?
Jak se asi cítí ti, co v něm cestují?
Letí na dovolenou k moři, na návstěvu k babičce, lyžovat a nebo třeba objevovat exotická místa?
Poletím já také někdy někam?
Cítila jsem pocit nadšení pro všechny sedící v letadle a představovala si, jak se asi těší na místo kam letí. To jsem ještě netušila, že letadlo se jednou stane mojí každodenní kanceláří.
Všechno to začalo v mých sedmnácti, když se mě můj o 15 let starší bratr zeptal, zda bych chtěla odletět studovat na výměnný pobyt do Ameriky.
“Zbláznil ses?” Byla moje první reakce.
“Ne, jen mě to napadlo. Já vždy chtěl letět, ale za mého mládí to nebylo možné. Dneska už je a já bych ti to zaplatil.” mrká na mě brácha.
“No já nevím.. opustit všechny mé kamarády v Čechách, školu, zvyky a odstěhovat se na rok pryč? To by mi všechno uteklo! A já jako úplně sama v cizině? To já nevím!”
“Registrace se musí vyplnit do zítra, tak pojďme poslat přihlášku a pak se to dá klidně zrušit.” Reaguje na moje obavy.
Ok, to znělo přijatelně.
O 3 měsíce později jsem již seděla v letadle směr Kansas City – vzhůru jednomu z mých nejúžasnějších zážitků – roku v Americe.
Žila jsem u místní rodiny, chodila na střední školu spolu s ostatními Američany a užívala si doslova “american dream”(americký sen). Měla jsem se tak báječně, že jsem skoro až zapomněla, že by se mi mělo vlastně stýskat. Dodnes bych bráchovi líbala nohy za tuhle příležitost.
Když jsem se vrátila zpět, zjistila jsem, že mi vůbec, ale vůbec nic neuteklo. Doma bylo vše stále při starém, ale ve mě se toho změnilo tolik! Díky roku v zahraničí jsem se stala silnější, samostatnější a schopnější. Posunula jsem se mílovými kroky vpřed a začala vnímat svět jinak.
Jak člověk jednou začne, je to jako droga, s kterou nelze přestat!
V tom mi určitě dá spoustu z vás za pravdu.
Po dokončení bakaláře mě to tedy zase chytnulo. Když už jsem přežila (a pekelně si to užila) celý rok sama uprostřed Ameriky, tak to přeci musím zvládnout i kdekoliv jinde.
Najednou jsem opět toužila po tom vydat se do zahraničí, tentokrát na delší dobu. A nejen na jedno místo, ale na na více míst! Chtěla jsem v cizině pracovat.
Která profese by mohla spojit moji vášen pro cestování a kontakt s lidmi, vydělat mi hezké peníze a bavila by mě?
Začala jsem zjišťovat více. Měla jsem tolik otázek! Nevěděla jsem, kde začít, jak to uchopit. Můj příběh o mých začátcích letuškování si můžete přečíst zde.
Jak moc vlastně taková letuška cestuje?
Jak vypadá takový běžný pracovní den letušky?
Jaké jsou požadavky na práci letušky?
Potřebuji nějaký kurz nebo školu? Co jazyky? Záleží na výšce (jsem prťavá:-))?
Nezbylo nic jiného než pustit se do zjišťování informací. Strávila jsem dny vytvářením kvalitního životopisu, focením profesionálních fotek, vyplňováním online žádostí a měsíce chystáním se na přijímací řízení, assesmenty a pohovory.
Díky důkladné přípravě jsem byla úspěšná a Airbusy a Boeingy se staly mou kanceláří a já začala létat.
Stálo mě to však hodně úsilí a proto jsem se rozhodla ulehčit to všem, kteří o tuto práci stojí a napsala jsem e-book “Jak se stát letuškou, stevardem”.
Nejdříve pro menší leteckou společnost Smartlynx, která dělá tkz. aircraft leasing – nebo-li pronajímá svá letadla i s personálem jiným aerolinkám. Společnost Smartlynx si vycvičí vlastní personál a pošle jej se svými letadly pracovat do zahraničí pro aerolinku, s kterou má uzavřenou smlouvu na dobu určitou.
My jako personál jsme žili v hotelu a létali pro místní leteckou společnost.
Díky tomu jsem měla možnost žít na různých místech v zahraničí. Léto jsem tak strávila v upršeném městečku Crawley blízko Londýna. Na zimu jsme byli vysláni do striktníko arabského Kuwaitu a na jaro do Berlína.
Ve Smartlynx jsem pracovala jeden rok než se mi naskytla nová pracovní příležitost – létat pro společnost Emirates.
Sbalila jsem si svůj velký růžový kufr a přestěhovala se do horké Dubae. Emirates létá zejména dlouhé lety (long-haul flights), což mi umožnilo procestovat daleké destinace a dostat se na místa, kam bych se jinak možná nikdy nedostala – například na Nový Zéland, do Austrálie a do Jižní Ameriky.
Zjistila jsem, že hodně informací z médií a zpráv vlastně není prezentováno úplně pravdivě a v realitě věci fungují jinak než je nám mnohdy předhazováno.
Díky letuškování mám možnost cizí země navštívit, popovídat si s místními a udělat si vlastní názor. Rozšiřuji si tak obzory a vnímám svět vlastním pohledem.
Nemám ráda naparáděné pozlátko a “naoko” krásná místa. Miluji autentičnost a poznávání života místních. Láká mě zažívat to “opravdové” a vcítit se do typického života místních. Nejsem někdo, kdo si odškrtává list turistických atrakcí.
Ráda se ztrácím v krásných městech a užívám si místní jídlo a atmosféru příjemné lokální restaurace. Také mne hodně najdete v přírodě. Miluji krásné výhledy, zelené parky a písečné pláže.
Za ty roky jako letuška jsem poznala a stále poznávám spousty úžasných lidiček a našla si přátele na různých koutech planety.
Potkávání nových a zajímavých lidí shledávám jako jednu z nejúžasnějších věci na této profesi.
Když jsem létala pro Emirates, tak nás běžně na palubě bylo třeba 23 letušek/stevardů z 21 různých zemí.
To je těžké určit. Každé místo na světě je tak unikátní. Každé místo má svou vlastní atmosféru! Paříž, Benátky, Sydney, New York, San Francisco, Rio de Janeiro, Zimbabwe, Johanesburg,… Kadé je tak jiné a kouzelné svým vlastním způsobem! A ti lidé…
Každá národnost je tak rozdílná! A přitom jsme všichni v jádru stejní.
Pokud bych musela určit, která země mi přirostla k srdci, určitě by to bylo Thajsko. Také se cítím moc dobře v Austrálii.
Tyto a mnoho dalších skvělých výhod práce v oblacích mě inspirovalo k tomu začít pomáhat těm, kteří touží po vzrušujícím a netradičním zaměstnání plném cestování.
S velkou pokorou však přiznávám, že domů se vždy vracím moc ráda.
Čím déle cestuji, tím více si vážím naší krásné Evropy. A České Republiky. Zejména Prahy! Ta je tak nádherná. To vám o ní řekne každý cizinec! Holt někdy člověk musí vycestovat, aby si začal vážit toho, co doma má 🙂
Jaké místo na světě vás láká? Jaké jsou vaše sny?
Láká vás práce stevarda či letušky?
Co vás zajímá na cestování a životě letušky?
Mějte se fajn 🙂
Jaké místo na světě vás láká? Jaké jsou vaše sny? Kapské město, Island, Řecko
Láká vás práce stevarda či letušky?
Vlastně vůbec ne. Připadá mi, že musí být téměř nemožné poznat dané město/zemi/místo, když je člověk v daném místě třeba jen 24 hodin a ještě unavený. Jen doběhnout k šikmé věži, vyfotit se, dát si pizzu a zpátky na hotel vyspat se a odmakat další šichtu. A pak říkat, že byl v Itálii. Já bych z toho nic neměla. Navíc já bych nezvládala střídání noční/denní vstávání, nic pro mě.
Co vás zajímá na cestování a životě letušky?
Proč je tato práce tak moc populární. Nevím, jen mě napadá, že být třeba obcho%dačka a létat na pracovní schůzky po světě, mi připadá lepší. Nebo vědci účastnící se konferencí atd. V letadle si zdřímne…
Týno, v mnohém s Vámi souhlasím, práce je to opravdu únavná a člověk stihne nasát jen atmosféru a už letí zpátky.
Je to zajímavá zkušenost, ale ne pro každého 🙂
Střídání směn je náročnější na zdraví, člověk se o sebe musí opravdu dobře starat.
Anežka