Arabskou princeznou, aneb jaké je to žít v poušti?

Jako letušky ACMI společnosti jsme byly vždy vyslané tam, kam bylo potřeba. Tehdy v říjnu 2017 nám zrovna končil projekt v Londýně a my byli zvědavé, kam nás pošlou další měsíc.

“Už to přišlo! Rozvrh na listopad je tady! Kam tě posílají?”, vykřikla jsem nadšeně na kamarádku, když mi na telefon přišel email o tom, že je zveřejněný rozvrh na další měsíc.

“Počkej, podívám se! Už se to načítá….. Co znamená zkratka KWI?”, odpověděla kamarádka Lubica.

“Tak to vůbec nemám tušení.” odpověděla jsem a přemýšlela, jaké letiště na světě má zkratku KWI. To už ale Lubica pohotově vygooglila odpověď.

“Kuwait International Airport! Cože? Oni mě posílají létat do Kuwaitu?” divila se.

“Mě taky!” odpověděla jsem a přemýšlela, kde vlastně je Kuwait 🙂

Byly jsme překvapené. Čekali jsme v rozvrhu třeba Německo nebo Anglii, ale ne Kuwait.

• Jaké to asi bude žít v arabské zemi pro nás jako ženy?
• Budu muset chodit zahalená?
• Je to opravdu tak přísné jak se povídá?
• A jací jsou tamní lidé?

Měla jsem spoustu pochybností a otázek.

To jsem ještě netušila, že tohle je začátek nové vzrušující kapitoly – života v arabských zemích.

Já jsem žila půl roku v Kuwaitu a rok v Dubaji a musím říct, že to pro mě byl velmi netradiční zážitek. Život v arabské zemi se vůbec nedá porovnávat s životem v Čechách – je to úplně o něčem jiném. Ale rozhodně má své kouzlo a jsem ráda, že jsem si mohla vyzkoušet roli arabské princezny 🙂

V tomto článku bych ráda shrnula své zkušenosti a vypsala, jak já jsem vnímala život v arabských zemích. Možná vám to pomůže, pokud se tam chystáte na dovolenou, přemýšlíte o práci pro tamější aerolinku nebo jste prostě jen zvědaví.

Když v Dubaji zaprší, je to velká událost. Asi tak jako když v Česku padne první sníh

Léto v zimě, sauna v létě

Pokud jste milovníkem slunce jako já, pak budete milovat období říjen-březen. Teploty se pohybují kolem krásných 25-35 stupňů.

“Jééé, to moře je teplý jako kafe! Kam se hrabe Lago di Garda!”, řekl otec na teplotu vody při  své návštěvě  v listopadu.

Léta v arabských zemích už nejsou tak příjemná – teploty dosahují padesáti stupňů. Ten, kdo může, utíká v tomto období do ostatních koutů světa, a ten, komu se utéct nepodaří, se bezpečně schovává v dobře klimatizované místnosti a nos z domu vystrkuje pouze v případě nejvyšší nutnosti. 

Klimatizace je opravdu chladná a přechody mezi 45 stupni do 18 stupnů  jsou pro tělo šok. Já kvůli tomu první dny po přestěhování do Dubaje strávila v posteli s teplotou :-).

Déšť jsem zažila jen zřídka – cca jednou za měsíc spadlo z oblohy pár kapek.

Také jsem velmi postrádala přírodu, které v arabských zemích moc není. Byla jsem ráda, že pracuji jako letuška a pravidelně létám do destinací, kde si mohu doplnit svou dávku zeleně pohledem na lesy, zelení a čerstvým vzduchech.

Písek je všude

Málo deště a poušť s sebou nese jednu nevýhodu – písek je všude.

Trochu mi to překazilo mé plány, když jsem se v Dubaji stěhovala do nového bytu. Byla jsem nadšená, protože jsem měla mít svůj vlastní krásný velký balkon. Plánovala jsem si, jak se tam budu přes den opalovat, po večerech vysedávat, pracovat, relaxovat.. v podstatě jsem na balkoně chtěla trávit většinu času. Jenže jsem si neuvědomila, že mít balkon v poušti není to stejné jako mít balkon v Čechách. Písek je opravdu všude a protože jsem si ho nechtěla nanášet do bytu, dopadlo to tak, že jsem balkon sotva otevírala.

Časté jsou také písečné bouře. Není to nic hrozného, jen je horší viditelnost a do obličeje vám vítr fouká zrníčka písku.

Hromadná doprava? Proč?! Vždyť máme taxíky a levnou ropu!

MHD, které šlape jako hodinky tak jako v Praze? Něco takového v arabských zemích neexistuje.

Chodníky a pěší zóny tu skoro nenajdete, všude se jezdí autem. Není divu, kdo by taky chtěl courat po chodníku v těch vedrech, že? 🙂

Kdo nevlastní své auto, přepravuje se taxíky. Taxíky v arabských zemích jsou levnější než u nás díky laciné ropě. Pokud ale jezdíte denně, tak se to stejně pěkně prodraží :-).

MHD tu sice je, ale na spolehlivost těchto spojů jsem se neodvážila vsázet. Upřímně si nejsem ani jistá, zda mají nějaké jízdní řády.

Moje oblíbená činnost v Kuwaitu byla sledovat autobusové zastávky. Pobavení bylo zaručené. Autobus totiž úplně nezastavuje, pouze zpomalí a pak už jen sledujete lidi, jak za jízdy naskakují do rozjetého vozu (něco jako vlaková scénka z filmu “Slunce seno jahody”). Pokud nestihnete včas naskočit, tak nejedete 🙂

 

Ženou v arabské zemi

Obecně musím říct, že jsem byla mile překvapená. Jako evropská žena jsem se všude cítila velmi opečovávaná. Pokud mám být upřímná, měla jsem pocit, že jsou diskriminovaní spíše muži. V Dubaji jsem měla možnost navštěvovat spoustu akcí, večírků, plážových klubů apod. zadarmo narozdíl od mužů, kteří museli platit.

Každý den je v Dubaji nějaká zvýhodněná akce pro ženy např. tzv. “ladies night”, kde ženy mají koktejly zdarma

Náboženské tradice

Jako nemuslim jsem nebyla nucena do žádných náboženských tradic. Nemusela jsem chodit v abaye ani číst korán. Ale očekávalo se ode mne, že budu respektovat místní pravidla, což znamenalo například nenosit vyzývavé oblečení, neošmatávat se s nikým na veřejnosti nebo neopíjet se do bezvědomí.

Zahalte se, prosím

Pravidla o oblékání se v každé arabské zemi trochu liší – například v Dubaji je hodně turistů a striktnost zahalování je tam menší než například v Saudské Arábii. Abayu jsem na sobě měla pouze jednou a to při návštěvě místní mešity, kam ženy i muži mohou vstoupit pouze v abaye, arabském oděvu zakrývajícím celé tělo.

Mimo to jsem chodila v běžném oděvu. Jen jsem si hlídala, abych nebyla vyzývavě oblečená. Vyhýbala jsem se krátkým sukním, kraťasům a tílkům.

Obecně se očekává, že ve veřejných prostorách budete mít zakrytá ramena a horní část nohou. Pokud tomu tak není, často se nic nestane, ale můžete být taktně upozorněni – jako například moje sestra, když jsme byli v prostorách kanceláří jedné velké společnosti:

“Madam, ehm!” mluví na nás pán ze security a rukou naznačuje, abychom šly blíže k němu.

“Ano? Mluvil jste na nás?”, odpovídám.

“Ano, pojďte blíž”. Chová se podivně a naznačuje prstem ať jdeme k němu.

“Ona není oblečená vhodně pro tuto budovu. Může si, prosím, něco dát přes nohy?”, říká mi a ukazuje taktně na kraťasy mé sestry.

Ramadán

Ramadán je jedním z muslimských svátků, který pro muslimy představuje čas očisty a prohloubení víry. Je to devátý měsíc islámského kalendáře. Muslimové se v této době během dne (od východu do západu slunce) postí od jídla a pití. Většina restaurací bývá během dne zavřená.

Během Ramadánu se tři moji kolegové postili. Bylo mi jich líto, když jsem viděla, jak chudáci hlady nedokázali pořádně udržet pozornost při probírání celkem náročné látky. Bylo to však jejich rozhodnutí a tak jsem se je snažila podpořit, povzbudit a se studiem jim pomoct.

Živý koncert pětkrát denně

“Hajáááááááá, hujááááá”…Budí mě v 5 hodin ráno hlasitý zpěv mou první noc v Kuwaitu. Co to proboha je?, říkala jsem si. Po nějaké době jsem si na zpěv zvykla.

Zpěv z koránu se ozývá z mešity pětkrát denně a slouží ke svolávání muslimů k modlitbě. Je velmi hlasitý a je těžké ho přeslechnout.

Lidé v arabských zemích

Arabové bývají velice pyšní a vlastenecky založení. Jsou velmi hrdí na sebe a svou zemi. S arabem se nikdy nehádejte! Nemají totiž rádi, když jim někdo odporuje. Pokud s ním však jednáte s respektem, získáte si jeho důvěru a snese vám modré z nebe.

“Hey, how are you? Where are you from?”

Otázka: “Odkud jsi?” Je v Dubaji (Emirátech) běžnou součástí pozdravu.  Místní obyvatelé jsou totiž z celého světa.

Automaticky očekáváte, že váš hotelový recepční bude Libanonec a váš uklizeč z Bangladéše. V restauraci vás usazuje hosteska z Ruska a drink vám připraví barman z Rumunska. Děti vám pohlídá Filipínka a taxíkem vás hodí Pákistánec.

Extrémní chudoba vedle extrémního bohatství

Jak jsem již zmínila, arabské země jsou plné lidí, kteří tam emigrují za prací z okolních ekonomicky méně vyspělých zemí. Pracovní podmínky jsou sice lepší než v jejich zemi, ale stále mnohem horší než na co jsme zvyklí v Evropě (více si přečtěte v tomto článku). Práce letušky bývá oproti jiným pracím dobře placená.

Vedle chudých lidí naopak vidíte lidi velmi bohaté, kteří jezdí v drahých autech a hodně nakupují.

Kluci s klukama, holky s holkama

Mnoho prostorů je oddělených pro muže a ženy, například modlící prostory v mešitách. Najdete také spoustu spa a fitness center, které jsou jen pro ženy. 

Ve svém e-booku zdarma jsem také popsala zážitek z letu do Jeddah, kdy jsme strávili noc v lounge na letišti v Saudské Arábii. Při bezpečnostní kontrole při průchodu letiště jsme musely my letušky (ženy) projít speciální místností jen pro ženy, kde jsme se směli “odhalit” (rozumějte sundat si čepici, sako a boty) a byly jsme prohledané (samozřejmě ženou).

Pochutnejte si, prosím

Arabské jídlo je moje oblíbené a o delikatesy není nouze!

“Humus is life”!

Prohlásil jednou můj kamarád z Lebanonu, když jsem se ho zeptala, zda Lebanonci jedí humus i ke snídani.

Humus je základ arabské kuchyně a není divu proč. Je to ohromná pochoutka, která je navíc výživná a velice zdravá. Podává se s tradičním pita chlebem. Vytváří se rozmixováním cizrny s tzv. tahini pastou a citronem. Variací humusu najdete nespočet.

Datle a arabská káva

Arabové jsou také velmi pohostinní. Každá rodina vás u sebe vřele přivítá tradiční arabskou kávou, kterou vám naservíruje s datlemi. Datle jsou opravdu výborné a najdete zde spoustu druhů. Tradiční arabská káva chutná jinak než káva, na kterou jsme zvyklí. Připomíná mi spíše čaj. Pravá arabská káva se připravuje z kávy, kardamonu, šafránu a růžové vody.

Zajděte na šíšu

Každá lepší restaurace má v menu i vodní dýmku a svého vlastního rozkuřovače (zaměstnance, který vám šíšu připraví i rozkouří :-)). Šíša se však nesdílí! Každý si objednává svou.

Na co naopak zapomeňte?

Nahota

Nudita je totiž v arabských zemích přísně zakázaná. Stript bary tu nenajdete, porno si také nepustíte. To mi připomíná jednu úsměvnou historku z dubajské pláže.

“Tati! nemůžeš převlíkat plavky na veřejnosti! Tady nejsi na pláži v Bibione!”

Po koupání v moři je můj otec zvyklý vyměnit si mokré plavky za suché a v rámci určitého pohodlí se neobtěžuje dojít si do převlékací kabiny. Jeho zvykem je “nenapádně” si spodek vyměnit v sedě na ručníku. Asi chápete, že jsem byla trochu nervózní, když si plavky začal vyměňovat na dubajské pláži 🙂

Vepřové

Korán zakazuje jíst vepřové. Některé supermarkety vepřové maso prodávají, ale většinou ho najdete pouze v nějaké zašité sekci na konci obchodu, kde je obrovským červeným nápisem napsáno “Muslimům vstup zakázán”.

Alkohol a drogy

Korán zakazuje konzumaci alkoholu všem muslimům. V některých zemích (Saudská Arábie, Kuwait) je konzumace alkoholu nelegální pro všechny. V Dubaji pro konzumaci alkoholu potřebujete mít zakoupenou alkoholovou licenci (Dubaji).

Alkohol je oproti Čechám velmi drahý. Za jednu skleničku piva v Dubaji zaplatíte cca 300 Kč, To si pak často rozmyslíte, zda vůbec pít 🙂

A co vy?

Umíte si představit život v poušti?

Líbilo by se vám žít v zemi, kde je celý rok léto?

Já jsem byla celkém spokojená. Užívala jsem si sluníčka, pláží a výborného arabského jídla. Musela jsem však být otevřená kulturním rozdílům jiných národností, což je mimo jiné i jeden z hlavních požadavků pro práci letušky.

Život v arabských zemích, a vlastně i práce letušky, jsou vhodné pro ty, kteří jsou schopní respektovat a nesoudit pravidla a zvyky jiné kultury a nedělá jim problém se v některých situacích přizpůsobit.

Přečtěte si také článek o mém letu do Káhiry, kde popisuji nevšední let do Egypta.

Jestli uvažujete o práci stevarda či letušky, určitě vám v rozhodování pomůže e-book zdarma “Je práce letušky pro mě?”. V tomto článku najdete informace o tom, jak tuto krásnou práci získat.

Mějte se krásně, buďte otevření jiným národnostem a dejte si humus! 🙂